Jsme v nejmenovaném městě nejmenovaného kraje. A každý z nás, taktéž nejmenovaný, ví, co to znamená, když se řekne menšina. Především je totiž bolestivým tématem. Zdá se, jakoby od ní lidé raději dali ruce pryč, jakoby se raději otočili. Avšak ukázat záda nepříteli není chytré. Nepleťte se! Naším nepřítelem není menšina, ale neshody a nerozhodnost problém řešit. Dávám vinu státu za to, že situace v nejmenovaném městě (kdo neví, ať zpytuje svědomí) došla tak daleko. Poslat na neposlušné novodobé nacisty, kteří si konečně uleví a dají průchod jen svým násilnickým choutkám, nepomůže. Ale co také zbylo poslušným jiného, než žít ve strachu?

Státe, státe, má blahodárná demokracie. Nezakročil jsi, teď ti nezávidím. Zároveň chápu, jak těžký úkol padl na tvá bedra. Neublížit a chránit. Jak teď vykličkovat? Jak nenechat pohár zvrhnout?

Policie všech měst, spoj se! Vezmi politikům z toho mála, co si našetřili (kdo neví, ať raději nechá být) a střež! Však také, co se dá dělat víc? Nezapomeňte, Francie by nám vynadala! Vždyť ona ví své a ráda kárá.

Navíc, a to myslím vážně, mějte na paměti, že neposlušní jsou stejní lidé jako vy. A ty, co si to nemyslí, nepouštějte do čela většiny.

Alžběta Fišerová

Gymnázium bratří Čapků

Praha